Pro jeden z ženských klášterů založených v českých zemích v době Přemyslovců zvolili jeho zřizovatelé název Porta coeli – Brána nebes. Snad se to dá říci i tak, že branou tohoto kláštera se vstupovalo na duchovní cestu  vedoucí mimo něj, vzhůru k Bohu, stvořiteli nebe i země. Že touto branou Boží přítomnost vstupovala i do lidského společenství, které žilo za branami kláštera. K Bohu směřovaly modlitby, které v těchto starých prostorách znějí do dnešních dnů. Byly to řeholní řády, jejichž duchovní i pozemské dílo významně přispělo k propojení staré Evropy, k vytvoření základů evropské křesťanské civilizace.
Hledání a nalézání cesty k Bohu je neméně potřebné i dnes.  Lidská mysl i lidské konání jsou příliš zaplněny záležitostmi „všedního dne“, život celé společnosti se příliš materializuje a „racionalizuje“. Právě kontemplativní řády svým posláním a usilováním ukazují cestu k vyšším a věčným hodnotám, bez nichž by život lidského společenství ztratil řád a vyšší smysl a evropská civilizace svou identitu.

Jiří Kuthan